Jak naše cesto do Itálie autem nakonec dopadla? Výlet na Triglav a zážitky z cesty směr Verona, Populonie, Porto Santo Stefano, Řím, Gargano.
Jelikož loňský roadtrip italskou botou nám úplně nevyšel podle našich představ, letos jsme se rozhodli, že mu dáme druhou šanci. Trochu jsme upravili itinerář, zakroužkovali jsme hlavně Porto Santo Stefano, kde jsme měli už rok v úschovně věci, co zůstaly v Itálii, a jelo se.
A cíl naší cesty autem do Itálie pro tenkto rok? Garnano.
Do Itálie přes Slovinsko
Rádi jezdíme mimo dálnice, jak z důvodů ušetření peněz tak i proto, že díky menším cestám jsme už objevili spoustu zajímavých míst, která bychom jinak minuli. Ale když se spěchá, dálniční známka Rakouska se vyplatí. Vyjeli jsme po obědě a ještě před setměním jsme byli ve Slovinsku u Triglavského národního parku. Před jeho hranicí jsme přenocovali v autě a už v 5 ráno nám zvonil budík, abychom vstávali a vyjeli do Trenty – výchozí vesnice pro výstup na nejvyšší slovinskou horu. Nádherný zážitek, náročnější lezecká pasáž nám trochu zavařila, protože už bylo nasněženo. Ale na vrcholu jsme stanuli asi po 6 hodinách výstupu. Počasí nám přálo, výhledy nádherné. V sedle Dolič na chatě jsme pak pojedli a rozhodli se, že dáme Triglav za den, což se moc nedělá, a šli na sestup. Celkem 13 hodin. Ušetřili jsme ale 23E/os v chatě na Doliču za nocleh.
Další zastávky Verona, Populonie a Porto Santo Stefano
V Itálii jsme začali rychlou prohlídkou Verony, kde byla nejlepší zmrzlina, hromada lidí u Juliina domu s balkonem a „jinak tu nic extra není“, jak řekly Italky u aperolu. Je ale úžasné vystoupat schody k hradu (případně nahoru dojet autem) a podívat se na celé město.
Pak už jsme jeli k moři, do oblíbené Populonie, kde jsme si konečně odpočali po Triglavu. Je tady krásné moře, občasné plážičky mezi útesy a zátoky, kde se dá krásně potápět. Ochutnali jsme černou focacciu, na pláž jsme si brali domácí pizzu z místního malého obchůdku. Po dvou dnech jsme konečně pokračovali na jih, do Porto Santo Stefano, kde nás v autoservisu přivítal veselý automechanik. A z nějakého vraku vytáhl naše věci – všechny, nic nechybělo. Radost! Ve městě jsme nakrmili racky, dali si kávu v kavárně, co jsme si loni oblíbili a těšili se, že letos nemusíme domů stopovat.
Do Říma příště letadlem
Tak jsme pokračovali v loňském plánu cesty a konečně vyrazili do Říma. Po rozhodování, jak dlouho tam strávíme, které trvalo celou cestu, jsme vymysleli, že tentokrát jen pár hodin (pak bychom už neměli čas na další cestování), a že si spíše do Říma někdy na 3 dny zaletíme. I za ten večer jsme však viděli dost – prošli jsme si historické centrum a užili si tak jak uličky, ve kterých to kypělo životem, tak i památky jako Koloseum, Panteon nebo Náměstí sv. Petra. Tentokrát jen zvenku, když se chceme vrátit.
🐼TIP: Jak vyřešit parkování? Hned v centru je parkoviště Gianicolo, ze kterého vyjdete přímo k Vatikánu. Cena vychází asi na 2E/h, s delší dobou parkování se snižuje.
Neapol bez odpadků
Druhý den jsme měli v plánu pomalu se posunout k Neapoli, se zastávkami na osvěžení v moři. Neapol se nám bohužel už tak nelíbila, snad tím, že nemá tak bohatou historii jako Řím, a je spíše průmyslovým městem. Potěšilo nás ale, že se v ní všude neválely ty pověstné odpadky. Určitě ne v takové míře, jaké jsme se obávali. Je to ale mladé město, navečer se všude setkávaly skupinky neapolské mládeže a žilo to tam – jen jinak. Mezi betonovými bloky to je jiné než v středověkých uličkách.
Cesta z Neapole do Pompeí podle GPS
Hororem byla cesta autem z Neapole do Pompejí – to, co v GPS a mapě vypadalo jako silnice I. třídy, byla ve skutečnosti cestička městskými uličkami, často jednosměrkami. Jeli jsme 20km asi 1,5h, do toho se nám přestala dobíjet GPS… Byli jsme rádi, když jsme z toho blázince vyjeli a uložili se k spánku v autě na lesní cestě dál směrem k Amalfi.
Do Pompejí jsme přijeli brzy ráno – komplex se měl otevírat v 8.30. Před vchodem se hromadily nervózní skupinky návštěvníků – spousta z nich, stejně jako my, až teď zjistila nejen změnu otevírací doby (místo 8.30 v 9), ale i ceny vstupného – to teď stojí 13E pro dospělého, 7,5E zvýhodněné. My šli bez průvodce, u vchodu jsme si vzali mapku a brožurku s krátkým popisem budov. Snažili jsme se projít celý památkový komplex, a jen to bez výkladů nám zabralo 5h. Pompeje mají zvláštní atmosféru a vidět všechny ty zachované fresky nebo mozaiky, poznávat k čemu sloužila která budova, kolik bylo ve městě lázní a kde byl nevěstinec, to stojí za to zažít, je to až fascinující. O tolik jiné, než vidět nějaký dokument.
Pompeje byly posledním místem, které jsme navštívili na západním pobřeží – poté jsme přejeli k Jadranu, na východ, na poloostrov Gargano. Tam jsme strávili několik klidných dní a vyrazili na cestu domů. Itálie už nám na chvíli stačilo, vybíráme novou destinaci na příští rok.
Pokud vás nǎse cesta do Itálie autem zaujala, mohlo by se vám líbit třeba Bulharsko autem.
