Surfování na Tenerife: Jak probíhal můj první surfařský pobyt? A jaká byla surfařská výuka na pláži i ve vodě a na co je dobré si dát pozor?
Surfování a moje očekávání
S nápadem zkusit si surfování jsem si hrála v hlavě už docela dlouhou dobu, ale teprve po nějakém čase jsem se odhodlala k činu. Měla jsem trochu starosti, protože jsme nevěděla co od surfování očekávat. Já na sport moc nejsem. Pohyb mi není cizí (občas dělám jógu nebo podniknu nějakou delší procházku), ale že bych chodila pravidelně posilovat, to se říct nedá. Nakonec jsem obavy hodila za hlavu a začal vybírat kam jet.
Výběr místa – proč surfování na Tenerife
Na surfování jsem chtěla vyrazit v zimě, proto jsem hledala oblast, kde bude teplo. Nakonec jsem vybrala Tenerife. Proč?
- Počasí na Tenerife je v prosinci na tričko
- Tenerife je jen 4h letu
- Má pláže vhodné pro začátečníky
- Je kam jít (Jsou místa, kde se dá opravdu pouze surfovat)
Takže jakmile se objevili letenky za dobrou cenu a ještě bez přestupu, hned jsem po nich skočila.
🐼TIP: při nákupu letenek dávejte pozor na letiště. Na Tenerife jsou totiž letiště dvě: jižní (Teneife Sur – TFS) a severní (Tenerife Norte – TFN).
Výběr surfařské školy
Při výběru jsem prošla hodně stránek, nejvíce mi pomohly www.booksurfcamps.com, kde je spoustu surfařských kurzů a kempů. Pro svoje surfování na Tenerife jsem si nakonec vybrala surfařskou školu v Costa Adeje, protože nabízela celý balíček služeb, které mi vyhovovaly:
- Ubytování ve velkém domě s pár pokoji (něco mezi hostelem a surf-housem)
- Snídaně
- Zajištění odvozu z letiště a na letiště
- Já si vybrala 5 lekcí surfování, které obsahovaly:
- Dopravu z hostelu až na pláž a zpátky
- Vybavení (neopren a prkno)
- Instruktora
Navíc měly škola i ubytování skvělé recenze. Kontaktovala jsem je, zaplatila zálohu a začala jsem se moc-moc těšit. A že bylo na co!
🐼TIP: Je dobré uzavřít pojištění pro extrémní/rizikové sporty, protože běžné cestovní pojištění se na ně nevztahuje. Jistota je jistota.
Moje surfařské ubytování
Pár dní před odletem mě na WhatsAppu kontaktoval řidič, který mě měl vyzvedávat na letišti. Byl velice milý a dorazil včas. Na letišti jsem ho našla podle GPS polohy, kterou mi zaslal do chatu.
Hostel tvořily dvě malebné vily. Které byly obklopeny zahradou plné zeleně a kolem zahrady byla bílá zeď, což zaručovalo absolutní soukromí. Celé přízemí bylo prosklené a i když jsem byla uvnitř, měla jsem pocit, jako bych byla v zahradě. Byla to jedna velká místnost s kuchyní a různými zákoutími (stejně jako zahrada). To bylo super. Protože pokud člověk hledal soukromí, nebyl to problém. Toho využívala spousta lidí, kteří třeba část dne pracovali, studovali, nebo třeba jen poslouchali hudbu. Co si pamatuji tak ubytování bylo v těchto variantách: Pokoj pro jednoho (to jsem si vybrala já), pokoj pro dva, sdílený pokoj.
Aktivity a lidé na Tenerife
Většinou jsme si všichni večer společně sesedali a bavili se o všem co se ten den dělo. Někdy byla večer, jóga, piknik na pláži při západu slunce, zavítání do místní putyky. Občas si pár lidí uvařilo společné jídlo, nebo jsme zašli do místní pizzerie (jediná lokální restaurace v okolí). A tak příležitostí k seznámení bylo více než dost. Jelikož jsem Tenerife navštívila v období COVIDu, snídaně nebyly formou bufetu, ale kombinaci sendvičů, džusu a ovoce.
Surfování na Tenerife bez instruktora
V kuchyni jsem se seznámila se zkušenou surfařkou ze Skotska, která využívala služeb stejné surfařské školy, ale instruktora už nepotřebovala – na vlnách si skvěle poradila sama. Škola ji pouze poskytovala odvoz a vybavení.
Potkala jsem tam Němce, který se zajímal výhradně o turistiku v národních parcích Tenerife a na pláž vůbec nechodil. Nebo Itala, který vypadal jako kluk z devadesátkového boybandu a vařil pastu s naprosto výbornou omáčkou. Nechyběl tam ani Čech, který nejenže měl zlaté ručičky, ale samozřejmě byl to také muzikant – vše, jak se patří. V kuchyni a ve společné místnosti jsme se setkávali a povídali. Když už jsem povídání měla dost, tak jsem se šla uchýlit do ústraní na zahradě (třeba do hamaky).
Další výlety
Na Tenerife jsem měla surfařské lekce 5/10 dní, co jsem tu strávila. Výcvik vlastně nezabíral celý den a tak mi zbýval ještě čas na to zajít na pláž nebo se podívat po okolí. Dny bez surfování jsem věnovala delším výletům po ostrově. Třeba jsem se podívala na sever do hlavního města Santa Cruz de Tenerife na historický trh, Umělecké centrum Tenerife (TEA) a národní park Ananga, který mě okouzlil krásnou přírodou a dechberoucími výhledy na oceán. Za mě byla to opravdu dokonale naplánovaná dovolená, která zahrnovala všechno: jak surfování, tak i kulturu, výlety do přírody a seznámení s místní kuchyní. 10 dní je podle mě optimální doba pro návštěvu Tenerife. A jak probíhal můj kurz surfování?
🐼TIP: Nezaplňte si celou dovolenou jen surfováním. Je fyzicky náročný a zabere velkou část dne. Na nějaký delší výlet nezbývá moc čas. Takže ideální je pak válení na pláži.
Odvoz a vybavení pro surfování – surfování na Tenerife se blíží
Odvoz nás obvykle čekal před hostelem. O tom jestli se bude surfovat a v kolik se pro nás odvoz staví jsme se dozvěděli z tabule na recepci. Cesta na místo trvala asi 15 minut. V minibusu hráli Red Hot Chilli Peppers a další pohodové kapely, které nás dokázali skvěle naladit na správnou vlnu. Cestou jsme se zastavili u pobřeží a řidič (a zároveň náš instruktor) nám ukázal, jaké jsou vlny a jestli si máme dát na něco pozor.
Neopren
Když jsme vyskákali z auta, zamířili jsme do surfařské školy pro vybavení. Správnou velikost neoprenů nám pomáhali vybírat asistenti, kteří pracovali ve škole zadarmo, ale za to mohli ve volném čase využívat služeb a vybavení (ostatně na stejném principu fungoval i hostel). Neopren jsme si vždy oblékli jen napůl (pouze spodek), protože na sluníčku v něm bylo dost teplo. Vršek a boty, které patřily k neoprenu, jsme si oblékli těsně před tím než jsme šli do vody. Skvěle nás chránili před studeným oceánem a před ostrým kamenitým dnem. Ale ještě než jsme vyrazili na pláž, následovali jsme našeho instruktora do garáže, kde se skladovala prkna.
Prkna
Zkušení surfaři používají různé velikosti a formy surfboardů: záleží na tom, jaký typ surfování preferují. Nováčkům se doporučují vysoká a široká prkna se třemi ploutvemi, na kterých je snadnější udržet rovnováhu. Dostali jsme doporučení, ale výběr byl v zásadě na nás. Za kurz jsem vyzkoušela asi 3 různá prkna.
Rozcvička a instrukce na pláži před prvním surfováním
S prknem v ruce jsme vyrazili na pláž (asi 100m). Doprovázel nás instruktor, nebo instruktoři. Podle toho kolik nás zrovna bylo. Na pláži jsme se rozdělili do skupin.
Nejdříve nám vysvětlili základy bezpečnosti. Když se učíte surfovat, jste blíže u břehu, kde jsou menší vlny a je snazší se na prknu udržet, ale snadno narazíte na dno a ostré kameny. Takže když padáte, musíte padat plochou těla, aby jste se nepotopili moc hluboko a chránit si hlavu. Jinak se hodně potopíte a můžete narazit na skálu, která vyčnívá (třeba kolenem, rukou). Naopak, když jste ve větší hloubce, na skálu většinou už nenarazíte. Ale vlny mají o dost větší sílu. Takže když padáte, prostě vás to chytne a semele jako pračka i s prknem, které máte přivázané k noze, pomocí dlouhé šňůry, neboli leash.
Když jdete na surfařský “spot” směrem do oceánu, prkno nesmíte mít před sebou, ale vždy ho vést vedle. Jinak vás může nemile překvapit přicházející vlna a dostanete prknem do hlavy.
Potom následovala rozcvička a úvodní trénink na písku, kde nás učili, kdy je čas začít nabírat rychlost rukama a jak se správně naskakuje na prkno. Taky je hodně důležité se správně pohybovat. Něž sjedete vlnu, ujistíte se, že nikdo není před vámi. A když sjezd dokončíte, vracíte se v půlkruhu zpátky na místo, aby mohli sjíždět další. Nakonec jsme si zapnuli neoprén, přetáhli barevné tričko (aby instruktoři rozeznali jednotlivé skupiny) a šlo se do vody.
První surfování s instruktorem
S prknem po boku jsme vlezli do vody, kde jsme šli/plavali na místo, které nám instruktor určil. Každý instruktor měl svůj osobitý přístup. Když jeden preferuje řád a disciplínu ve vodě (tréning prostě uteče jako voda, protože se nezastavíte), jiný dává méně pokynů a víc svobody – každému vyhovuje něco jiného.
Hlavní úlohou instruktorů ve vodě bylo pomáhat nám chytit vlnu. Vždy nám přidrželi prkno, než jsme na něj vylezli, a potom nás ve správný čas pobízeli energickým “paddle, paddle, paddle”! Někomu se dařilo a zvládl se postavit na prkno hned napoprvé, ale to byly výjimky. Většině to trvalo 1-2 dny. V prvních dnech se mi dařilo, protože držení rovnováhy pro mě nebylo moc těžké díky józe a slacklinu. Celkově jsem zpozorovala, že ženy jsou v tom lepší – mají totiž nižší těžiště než muži. Na začátku výcviku to byly právě ženy, kdo se dokázal jako první postavit na prkno a udržet se na něm nejdéle. Na začátku jsme se šplouchali hlavně v tzv. “bílé” vodě, v pěně – té nejslabší části vlny.
Skutečné surfování se ale provozuje ve vodě “modré”, kde se vlna teprve láme. Tam nás instruktoři vzali v posledních dnech výcviku. Potřebujete silná ramena a ruce, abyste dokázali vypádlovat těch 10-20 metrů, které dělí bílou vodu od modré. V tom byli zase lepší muži.
🐼TIP: než vyrazíte surfovat, zkuste pár týdnů cvičit rovnováhu – surfování si tak mnohem víc užijete. Ideální je skateboard, slackline, jóga, nebo třeba skákání přes švihadlo.
Skutečné surfování na Tenerife – jak se chytá vlna
Sedíte na prkně, koukáte do oceánu a vyhlížíte tu správnou vlnu (ta se většinou objeví v řádu minut). Když máte vybráno, lehnete si na prkno a stočíte ho špičkou k pláži, nohama se zaseknete o konec prkna aby jste nesklouzli. Pak se párkrát pootočíte, aby jste viděli, kde vlna je. Když se začne přibližovat, začnete pádlovat rukama a nabíráte rychlost. Do toho přichází vlna, která vaši rychlost ještě zesílí. Rukama se vyzdvihnete nahoru (nohy stále leží na prkně). Potom se lehce pootočíte na bok, pokrčíte nohu, zapřete se a postavíte se (vyhoupnete, nebo vyskočíte). Kolena máte pokrčená. Jedna noha směřuje vpřed, druhá je je pootočená o 30°- 45°. Ruce máte ve směru jízdy (jedna je natažená, druhá pokrčená). To je kvůli stabilitě. Pak vás vlna nese dokud neztratí sílu, nebo nespadnete.
Surfování na Tenerife – pár myšlenek na závěr
Poslední den v surfařské škole byl pro mě spojen s největší euforií celého pobytu na Tenerife – ta skutečně velká vlna, kterou jsem dokázala chytit v modré vodě, pak se postavit na prkno a udržet se na něm až do konce … než vlna úplně nezmizí. Byl to neskutečný pocit! Ale nebyl to jen surf, ale i lidi kolem a místo kde jsem byla ubytovaná, které celou atmosféru ještě umocnili.
A jak tedy surfování na Tenerife nakonec dopadlo? Po absolvování surfařského kurzu můžu říct, že všechny moje původní obavy byly zcela zbytečné. Oceánská voda v prosinci není tak studená a neoprenový oblek, který se ještě na pláži zahřeje, opravdu skvěle zatepluje. Nějakou extra fyzičku nepotřebujete, abyste si surfování užili naplno a nasbírali si skvělé vzpomínky na celý život. A proto se na Tenerife určitě vrátím.
Pokud už máte surfování na Tenerife dost, třeba by jste si mohli udělat výlet na Nudistické pláže na ostrově Gran Canaria.
